Archive for May, 2009

Vaječná palba a ozvěny Czechteku

Thursday, May 28th, 2009
Plnou parou back

Plnou parou back

Nejsem nadšený z vaječné palby na Paroubka – škoda vajec na takového gaunera. Opomeneme-li však zvolenou formu protestu, která podle mne opravdu není nejšťastnější, spatříme jeden z mála pokusů dát najevo nesouhlas s arogancí politiků a státní moci. Pro připomenutí dřívějších skutků pana Paroubka a související arogance státních úředníků zde přináším dopis Stanislava Pence, kamaráda a dlouholetého aktivisty za lidská práva, který má i přímou zkušenost s bolševiky, když ještě byli oficiálně u moci. Za pozornost pak rozhodně stojí film, který vznikl coby memento Standovy anabáze přes překážky, které běžně klade státní úředník – jakkoliv mu zákon přikazuje opak. Mrkněte taky na část jednoho z pořadů Reportéři ČT, který se věnuje dané kauze a který rovněž najdete na stránkách www.koukninafilm.cz.

Dobrý den,
docela mě pobavilo, že se již na několika místech naší republiky dostal jeden z nejarogantnějších pohrobků minulého režimu dále škodící České republice do kontaktu s někým, kdo nesouhlasí s jeho pojetím politiky a dává mu to jasně najevo. Jde o Jiřího Paroubka, toho, kdo bez jakýchkoliv problémů a obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním oprávněnosti a přiměřenosti zásahu změnila dost velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku.

Hovořím o tzv. „vajíčkovém útoku“, který se zatím odehrál skoro na každé předvolební slibotechně ČSSD. Co na to strana, kde sociálně demokratické cítění zůstalo jen v názvu? Hned našla viníka – je jím konkurenční ODS. Politologové začínají hovořit o zhrubnutí politické scény a o morálce těch, co se odhodlají skrze vajíčka dát nahlas znát svůj názor. Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli. Prostě nám chybí občanská společnost. Prostá angažovanost lidí ve věcech veřejných. Po fašistickém protektorátu, komunistickém puči a následné 20leté okupaci bylo zřejmé, že tvorba demokracie bude těžká a zdlouhavá. Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil ve svém postoji právě Paroubek.

Nejlépe by bylo, kdyby si právě mladá generace uvědomila důležitost doby a možnosti věci kolem sebe měnit a v podzimních předčasných parlamentních volbách volila malé strany na místo těch velkých. Tím se může stát, že během jedné noci se z velkých parlamentních stanou marginální skupinky a do 200 členného parlamentu se dostane třeba 15 malých stran; poté nepůjde v parlamentním rozhodování o dohody stranických sekretariátů, ale o diskuzi nad důležitostí rozhodnutí pro nastávající generaci. To by bylo krásné vajíčko všem těm, co si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft.

Před třemi lety jsem se na chvilku dostal s J. Paroubkem do křížku. Když se mu nelíbilo, že mu lidé volají a píší, podal na mě oznámení. Prohrál. Trutnovský úřad musel konstatovat logické, tedy, že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu soukromí nežli běžný občan. Správní odbor zmíněného úřadu mě nechtěl obeznámit s obsahem spisu, který k celé věci vedl, a s dopisem,  v kterém vysvětluje tehdejšímu premiérovi, proč mě nepotrestali za zveřejnění Paroubkova veřejného čísla. Když jim krajský úřad nařídil, že mi spis k mé osobě vedený ukázat musí, odehrála se neuvěřitelná, bohužel v dnešní době běžná událost, kterou protiprávně nahrál zaměstnanec trutnovské radnice na videokameru. Z této nahrávky vzniknul 38min. film, který si můžete pustit na www.koukninafilm.cz

Příjemný začátek léta přeje
Stanislav Penc

Báseň Opravdu se snažím od Buráce

Friday, May 22nd, 2009
Burac

Burac

S dovolením zde přikládám báseň mého kamaráda Buráce. Neuvěřitelný člověk, od kterého jsem se mnohému přiučil. Názory a postoje, které já měl zformulované na základě myšlenek jiných, on říkal, jako by se tak narodil. Když jsem jednou poznamenal, že některé z jeho textů mi připomínají estetiku hlubinné ekologie, jeho reakce byla: “Hmm, a ta hlubinná ekologie je přesně co?”. Jsou to necelé dva roky, co odešel z tohoto světa. Chybíš nám tady, Buráci.
.
.
Opravdu se snažím

Řekl jsem terapeutce, že se snažím,
ale při všem tom úsilí stěží věřím
ve svět, který kolem míjí.

“Musíte umět vypnout,
pane Schoulený,”
říká ta bosorka v bílém,
jezděte na kole, dopřejte si slunce,
hodně se hýbejte a už se neřešte,
alespoň ne pořád.”
Kouzlo, o kterém mluvila,
se jmenovalo endorfiny,
lidé z kmene dostatku a dobrovolné dřiny,
na něj v těch dobách dost spoléhali.

A mám také účinné odvary,
z břečťanu, měsíčního svitu,
dubové kůry, křídel netopýrů,
aby mě nezdrtily lhostejné síly
nesvěta, abych nám nevypadl z mýtu,
abych si pamatoval cesty, aby věci
a významy trvaly na místech svých,
abych si nestýskal po jiných údělech,
abych se blbě neptal.

Opravdu se snažím,
hýbu se, plavu, jezdím na kole,
tvářím se, že věřím, řeším (ne pořád),
s pobaveným cynismem se učím
zhošťovat žádoucích rolí:

Jednou mladý muž
pod tlakem nepříznivých okolností,
jindy talent, chlapec nadějný,
hrdě vzdorující zákeřné nemoci,
trpělivý válečník,
jenž v pokorných krůčcích umenšuje
všechnu bídu světa, líná sketa,
kšeftař svým časem, nájemce vědomí
pro cíle mocenských her vznešených,
vtipálek s nadhledem komentující
svůj průchod “krizí třicítky”,
extatik bez póz ztracený
v klenbách syntaxe, korunách stromů,
v hloubce oblohy,
férovej chlap, co ví,
jak urvat prachy, aniž by jim podléhal,
provinční básník trhaně dávící
zbytečná tajemství hlavy
a tak dál, a tak dál…

Ale pravé já,
jediné pravé já

je to schoulené, co skučí…

Tiskovka: BASSMISSION Open Air / Bánovce n. B. / Slovensko

Friday, May 15th, 2009

Máme to tu…dlho očakávaná akcia BASSMISSION Open Air sa stáva realitou. 16.5.2009 otvárame tohtoročnú sezónu open air akcii 8-mím pokračovaním BASSMISSION Open Air. Opäť sa uskutoční v obľúbenom areáli Rybárskej Bašty v Bánovciach nad Bebravou.
Tento rok sme pre Vas pripravili veľa vylepšení, z ktorých azda najpodstatnejší je kvalitný sound system o výkone cca 5 kW, a bohatý svetelný park, ktorému bude dominovať 1,5 W zelený laser. Samozrejmosťou bude videoprojekcia a rôzne dekorácie. Na hlavnom, čisto drum and basovom floore vystúpi sedem djs a dvaja MCs. Všetko sa to rozbehne o 20:00 radou domácich djs v podaní PAPLONA, BYTA a PIATKA. Hlavný čas bude patriť českým zástupcom REDRUM CREW. Ako už isto viete, slušnú lekciu drum and bassu podajú DJ X-MORPH a DJ BLULAJTA. O vokálny doprovod sa postará jeden z najlepších českých MC – MC VAANT, ktorý sa občas podelí o mikrofón s domácim MC BRUSHOM. A aby toho ešte nebolo málo, svoje temné dosky príde rozkrútiť dvojica INFATED čiže tridenťáci INSECT a FATBOY. Posledná doska by sa „mala“ dokrútiť o 6:00… Či tomu bude naozaj tak, sa necháme prekvapiť….:)

Keďže máme ešte trocha chladnejšie noci, zabezpečili sme kompletné prekrytie tanečného parketu, čím vytvoríme príjemné podmienky pre žurovanie aj pri miernych výkyvoch počasia. Samozrejme teplá mikina nebude asi nikomu na škodu. Pre tých, ktorý sa rozhodnú pre vlastnú dopravu na miesto diania, sme pripravili prehľadnú mapku ako sa úspešne dostať do cieľa. Toľko zhruba z praktických info o akcii….
Celá Trident Crew sa teší na Vašu Návštevu.

Bassmission
Bassmission

BASSMISSION Open Air 08
Sobota – 16.5.2009
Areál Rybárska Bašta – Bánovce nad Bebravou
Entry: 3,50 EUR

DJs:
X-MORPH [redrum.cz]
BLULAJTA [redrum.cz]
MC VAANT [vaant.cz]
FATBOY [trident.sk]
INSECT [trident.sk]
BYTO [trident.sk]
PIATOK [trident.sk]
PAPLON [bassmission.sk]
MC BRUSH [bassmission.sk]

2nd.Stage CHILL OUT & TEA ROOM

How Can We Pay (All the Visions) s BLOW a Mr. Dell Registerem

Wednesday, May 13th, 2009
Blow v Roxy

Blow v Roxy 2002

Po nějaké době a pár vážnějších tématech zde opět trochu odlehčím. Od Andreje alias Adina z Alef Zero jsem konečně vytáhl dnes již trochu raritní nahrávku písně, kterou jsem v roce 2001 nazpíval coby host kapely BLOW na jejich desku Catch the Light (svoje CD jsem někomu kdysi půjčil a klasicky nevím komu.. ehm, přihlásí se někdo?)

Tento projekt vstoupil poprvé do povědomí posluchačů v létě roku 1994 díky stejnojmenné nahrávce Blow, která si získala přízeň moderátorů Radia 1. Po takřka tříleté odmlce způsobené nepřítomností “duše” seskupení – Teochara Bakardžieva – v České republice, se skupina rozrostla o další členy a vydala jednu z prvních drum’n'bassových nahrávek v ČR – Virus. Singlový hit – A.C.R. se objevil na kompilaci Radia 1 Jungle Is Massive vydané v březnu roku 1998. Od roku 1998 Blow začínají hrát pod D Smack U Promotion a dávají si první větší koncerty v Čechách a na Moravě. Za zmínku rozhodně stojí jejich účast na legendárním festivale Jelení příkop v květnu 1998, kde vystoupili po boku takových legend jako The Orb, 808 State, Transglobal Underground, Zion Train a dalších. Za dobu svého fungování vydali tři LP (krom Catch the Light to byl ještě debut Rolls Royce in the Dance Club z roku 2000, které vyšlo na nezávislém labelu Black Point, a neoficiální MakakRhesus z roku 1998), několik EP a singlů. Narazíte-li kdekoliv na jakoukoliv nahrávku této party, na jejichž troskách v roce 2004 vznikli Alef Zero, rozhodně poslechněte – mají velmi solidní záběr od total chill dub přes techno a house po experimental jungle a punk dnb.

Zde je tedy k poslechu a stažení track, který vznikl celkem zajímavým propojením dvou různých textů: How Can We Pay dalšího hosta, Mr. Dell Registera z USA, a mého – All the Visions (k přečtení v sekci Music / Lyrics).

Blow / Dell Register / Vaant (2001) How Can We Pay (All the Visions)

Get the Flash Player to see this content.

Malalai Joya: proti okupaci Afghánistánu i místní drogové mafii

Monday, May 11th, 2009
Malalai Joya

Malalai Joya

Jak jsem již avízoval, přináším zde alespoň základní info o afghánské aktivistce za lidská práva, Malalai Joyi.

Malalai Joya se narodila 25. dubna 1978. Dcera bývalého studenta medicíny, který přišel o nohu během bojů proti sovětské invazi do Afghánistánu. Malalai bylo 4 roky, když její rodina opustila Afghánistán a uchýlila se do utečeneckých táborů v Iránu a Pákistánu. Poté, co se Sověti museli po letech marných, dlouhých a krvavých bojů stáhnout, se Malalai Joya vrací do Afghánistánu během vlády Talibanu. Pracuje coby sociální aktivistka a je jmenována ředitelkou nevládní Organizace na podporu afghánských žen (OPAWC) v severních provinciích Herat a Farah.

Mezinárodní pozornost na sebe Malalai Joya přitáhla v prosinci 2003, kdy coby zvolená delegátka do Loya Jirga, neboli Velké rady, která byla svolána kvůli ratifikaci afghánské Ústavy, veřejně vystoupila proti dominantnímu postavení tzv. warlords, tedy regionálních vojenských diktátorů, místních mafiánských pohlavárů s kulometem. V reakci na její vystoupení ji Sibghatullah Mojaddedi, předseda Loya Jirga, nazval “nevěřící” a “komunistkou”. Od té doby přežila čtyři pokusy o atentát a po Afghánistánu cestuje v burce a s ozbrojenou ochrankou.

Časopis World Pulse v roce 2005 napsal:
“… Když pak nadešel čas na její ani ne tříminutové (sic!) vystoupení, natáhla si přes vlasy svůj černý šátek, přistoupila k mikrofonu a s emotivním nábojem přednesla řeč, která ji změnila celý život. Poté, co domluvila, zavládlo ohromené ticho. Pak došlo k pozdvižení. Mudžahedínové, z nichž někteří měli zbraně doslova u nohou, běželi proti ní a vzteky řvali. Pod svou ochranu ji musely vzít přítomné bezpečnostní jednotky OSN. V národě, kde se jen hrstka lidí odváží nahlas vyslovit slova “vojenský diktátor”, Joya neohroženě vystoupila proti návrhu jmenovat vysoké náboženské představitele a fundamentalistické lídry do poradenských orgánů skupin pro přípravu Ústavy. Namítala, že někteří z náboženských vůdců jsou válečnými zločinci, kteří by měli být za své skutky souzeni – a ne národní hrdinové, kteří by měli ovlivňovat novou vládu. Navzdory nařízení předsedy Národního shromáždění rady se Joya odmítla omluvit.”

V září 2005 byla Joya zvolena do 249-členného Národního shromáždění, neboli Wolesi Jirga coby zástupce provincie Farah poté, co v této provincii získala druhý největší počet hlasů. I zde pokračovala ve své kritice začleňování bývalých mudžahedínů do současné afghánské vlády. V roce 2006 The Washington Post o Joyi napsal: “Je přesvědčena, že by vojenským diktátorům nemělo být dovoleno skrývat se za “maskou demokracie s cílem udržet si své pozice” a pokračovat ve svých zvrácených aktivitách na úkor chudých, “bosých” Afghánců, kteří jsou rozčarovaní a nadále bez zastání. Tito vojenští vůdci jsou zkorumpovaní “váleční zločinci”, kteří by měli být postaveni před soud, nenapravitelní “obchodníci s drogami”, kteří srazili naši zem na kolena, řekla.”

V květnu 2006 byla Malalai Joya fyzicky a verbálně napadena svými kolegy z parlamentu poté, co několik poslanců označila za “vojenské diktátory” a jejich účast v nové afghánské vládě za nepřípustnou. “Řekla jsem, že v Afghánistánu existují dva typy mudžahedínů,” řekla Joya v rozhovoru pro Associated Press. “Jedni bojovali za nezávislost, což respektuji, druzí však zničili tuto zem a zabili 60 tisíc lidí.” V následné reakci jí rozzuření zákonodárci vyhrožovali smrtí, znásilněním (!) a házeli po ní plastové lahve, takže ji museli chránit sympatizující kolegové.

10. září 2006 se Malalai Joya zúčastnila Federálního kongresu Nové demokratické strany Kanady (NDP) v Quebec City, kde vystoupila na podporu její kritiky válečného tažení NATO v severním Afghánistánu. Prohlásila, že “…žádný národ nemůže věnovat svobodu jinému národu.” 13. září oslovila shromáždění na Univerzitě McGill v Montrealu a Univerzitě v Ottawě, kde vyjádřila své zklamání z amerického angažmá v Afghánistánu. Po jejím vystoupení Prof. Denis Rancourt z Ottawské univerzity ve své článku napsal: “Její řeč byla ostrá jako břitva protínající hustou síť americko-kanadské válečné propagandy. Všichni poslanci by se měli od Malalai Joyi učit.” V listopadu 2008 Malalai navštívila Norské sociální fórum, kde promluvila k jeho 1900 účastníkům. Zúčastnila se také debaty s norským ministrem zahraničních věcí a žádala Norsko, aby stáhlo své jednotky z Afghánistánu.

V únoru 2007 v rozhovoru pro BBC News se Joya vyjádřila ke svému politickému angažmá uprostřed neutuchajících pohrůžek smrti: “Oni mne zabijí, nezabijí však můj hlas, protože ten bude hlasem všech afghánských žen. Květinu můžete uříznout, nezastavíte však příchod jara.” V květnu 2007 byla Joyi pozastaveno členství v parlamentu na základě nařčení, že v jednom televizním vystoupení slovně napadla své kolegy poslance. Toto obvinění vycházelo z Článku 70 afghánského parlamentu, který zakazuje členům Wolesi Jirgy veřejně kritizovat členy jiné. Toto vyloučení, které je v současnosti řešeno v rámci odvolání, vyvolalo mezinárodní protesty a výzvy k jejímu opětovnému přijetí do parlamentu podepsali světoznámí spisovatelé, intelektuálové jako Naomi Klein a Noam Chomsky, politici včetně poslanců z Kanady, Německa, Spojeného království, Itálie a Španělska. Joya byla přirovnávána k symbolu barmského demokratického hnutí, Aung San Suu Kyi.

Lidé ve Farahu, Nangarharu, Baghlanu, Kábulu a některých dalších afghánských provinciích protestují proti vyloučení Joyi z Parlamentu; další protesty proběhly také v různých zemích světa, na její podporu jsou sepisovány protestní dopisy a petice. Dne 7. října 2008 ve svém společném prohlášení podpořilo Joyu šest nositelek Nobelovy ceny, Shirin Ebadi, Jody Williams, Wangari Maathai, Rigoberta Menchu, Betty Williams a Mairead Maguire.

Americký prezident vs. afghánská politička na vlnách Radiožurnálu

Thursday, May 7th, 2009
Unknown Soldier

Unknown Soldier

Je to jen pár dnů, co jsem si ověřil, že i v oficiálních, v tomto případě veřejnoprávních, mediích se čas od času může objevit zpráva, kterou by tam člověk navyklý na většinový mediální obraz světa nečekal, jakkoliv absurdně uvedená může být. Ona zpráva byla doplněna rozhovorem s Malalai Joya, afghánskou političkou a aktivistkou za lidská, především ženská práva. V samostatném článečku bych ji rád příště alespoň trochu představil, protože ji považuji za jednu z nejstatečnějších lidí, které jsem kdy – byť  zprostředkovaně – poznal, má můj hluboký respekt.

Úvod, který si pro onu zprávu na Radiožurnálu připravila moderátorka Lucie Výborná, svědčí jak o určitém obecném zmatení kolem Baracka Obamy, tak o logickém úsudku jeho autorky. Cituji: “Barack Obama má za sebou první velkou zahraniční cestu, své spojence na ní mimo jiné žádal o podporu v Afghánistánu, konkrétně o posílení stávající vojenské přítomnosti. V Evropě i ve světě vesměs vítají slova nového amerického prezidenta o odzbrojování nebo upřednostnění rozhovorů a diplomacie. V Afghánistánu se ale ozývají i odmítavé reakce.” Fakt? No a není to třeba tím, že to nejsou odmítavé reakce vůči odzbrojování nebo upřednostnění rozhovorů a diplomacie, ale právě vůči onomu posílení stávající vojenské přítomnosti v Afghánistánu, tedy vůči úplnému opaku onoho nově deklarovaného postupu odzbrojování? Co to je za myšlenkový konglomerát? Afghánistán bojuje několik desetiletí proti invazi, nejprve sovětské, dnes NATO-americké, a tamní lidé z toho mají být nadšení a neodmítat slova amerického prezidenta o posílení stávající vojenské přítomnosti? Třeba už nikdo není zvědavý na písemné omluvy vojenských představitelů poté, co dojde k dalšímu masakru civilistů.

Zde přináším doslovný přepis onoho krátkého příspěvku Davida Koubka, který navázal na zmíněný úvod:

“Proti nové strategii nového amerického prezidenta je i mladá afghánská politička a bojovnice za lidská a především ženská práva, Malalai Joya: “Bohužel jeho první vzkaz pro afghánský lid je eskalace války a násilí. Chce k nám totiž poslat další vojáky. Naše dějiny ale jasně ukazují, že na okupaci nikdy nepřistoupíme.” Nový americký prezident by teď chtěl v Afghánistánu použít podobnou taktiku, která se osvědčila v Iráku – zapojit do vlády umírněnou část radikálů, tedy umírněné Taliby. Z Afghánistánu i odjinud ale zaznívají hlasy, že to není dobře. Proti je i Malalai Joya: “Pokud se do vlády a k moci dostanou tito teroristé, jako vůdce Talibanu Mula Umar nebo Hekmatyar Gulbuddin, kruh válečných a drogových bossů bude uzavřen a opět budou trpět nevinní Afghánci a především ženy.” Afghánskou političku nepřesvědčí ani rozvojová pomoc a obnova Afghánistánu, na které se podílejí i vojáci USA a dalších spojenců z NATO: “I když jsou tu desetitisíce vojáků mezinárodní koalice, problém je dnes hlavně bezpečnost a také chudoba. Naše vláda dostala ze zahraničí 18 miliard dolarů – ty peníze šly ale většinou do kapes válečných zločinců a šéfů drogové mafie, co sedí ve vládě. Když cizí vojáci odejdou, bude o protivníka méně a Afghánci se budou moci zaměřit na boj s vnitřním nepřítelem.” Tím jsou podle ní radikální skupiny a také řada politiků – Malalai není jediná, kdo tvrdí, že v parlamentu sedí zločinci s rukama od krve – ti, kdo mohou za občanskou válku, která vlastně ani neskončila. David Koubek, Radiožurnál.”

Tolik tedy přepis příspěvku, který zazněl na Radiožurnálu 8. dubna 2009. Málokdy se objeví zprávy, které se staví proti pobytu cizích armád kdekoliv na světě. Jak dlouho budou trvat tato na mesiášské autosugesci postavená válečná tažení, kterým se dnes eufemisticky říká “mise” a “operace“, protože okupace a válka zní blbě? Svrhnout jednoho diktátora, dosadit vlastního, ten se mezitím znelíbí, tak ho zase svrhneme – předtím je ale nutné ho vyzbrojit našimi zbraněmi, ať jdou pěkně na odbyt. A pak se podílet na obnově námi zničené země. To vše ve jménu toho našeho Boha. Amen.

Politická odpovědnost? Bla bla bla

Wednesday, May 6th, 2009

Sledovali jste trochu skládání nové přechodné české vlády? Všimli jste si kolikrát zaznělo slovo odpovědnost?  Jeden z hlavních argumentů kolem sestavování jakéhokoliv politického tělesa se často točí kolem slůvek “odpovědný”, “odpovědnost”, “odpovídat se někomu”. Co to je za kecy? Tentokrát to byl patrně Brusík, kdo nejvíce ustřelil na tomto podivném zaklínadle: jednotlivé strany musí do vlády vyslat transparentně své zástupce, aby bylo jasné, na kom spočívá politická odpovědnost. Jaká odpovědnost? Kdo kdy byl činěn fakticky (ne politicky) odpovědným za cokoliv, co skončilo nějakým průserem? Svoboda se Snopkovou? To bylo, jako když se nažere příslověčný vlk a ovce zůstane komplet. A odpovědnost politická? To v Česku fakt funguje? Takže třeba když na Paroubkově veselici jeho kámoš zastřelí syna jeho jiného kámoše, naivní člověk by čekal, že voliči zhodnotí už zcela očividné a neskrývané propojení ČSSD s mafií a dají jim to vyžrat ve volbách – tedy povolají je k politické odpovědnosti. Ha! Houby s voctem! ČSSD vyhrála následné krajské volby a drží všechny kraje vyjma Prahy.
Jen prosím neberte mou roztrpčenou poznámku na téma politické odpovědnosti jako skrytou podporu ODS coby “rivalům” sociálních demokratů. Vůbec ne, v mých očích to jsou jen o trochu menší šizunci, protože nemají mezi sebou Paroubka – ten to drtí všechno.