Archive for May 11th, 2009

Malalai Joya: proti okupaci Afghánistánu i místní drogové mafii

Monday, May 11th, 2009
Malalai Joya

Malalai Joya

Jak jsem již avízoval, přináším zde alespoň základní info o afghánské aktivistce za lidská práva, Malalai Joyi.

Malalai Joya se narodila 25. dubna 1978. Dcera bývalého studenta medicíny, který přišel o nohu během bojů proti sovětské invazi do Afghánistánu. Malalai bylo 4 roky, když její rodina opustila Afghánistán a uchýlila se do utečeneckých táborů v Iránu a Pákistánu. Poté, co se Sověti museli po letech marných, dlouhých a krvavých bojů stáhnout, se Malalai Joya vrací do Afghánistánu během vlády Talibanu. Pracuje coby sociální aktivistka a je jmenována ředitelkou nevládní Organizace na podporu afghánských žen (OPAWC) v severních provinciích Herat a Farah.

Mezinárodní pozornost na sebe Malalai Joya přitáhla v prosinci 2003, kdy coby zvolená delegátka do Loya Jirga, neboli Velké rady, která byla svolána kvůli ratifikaci afghánské Ústavy, veřejně vystoupila proti dominantnímu postavení tzv. warlords, tedy regionálních vojenských diktátorů, místních mafiánských pohlavárů s kulometem. V reakci na její vystoupení ji Sibghatullah Mojaddedi, předseda Loya Jirga, nazval “nevěřící” a “komunistkou”. Od té doby přežila čtyři pokusy o atentát a po Afghánistánu cestuje v burce a s ozbrojenou ochrankou.

Časopis World Pulse v roce 2005 napsal:
“… Když pak nadešel čas na její ani ne tříminutové (sic!) vystoupení, natáhla si přes vlasy svůj černý šátek, přistoupila k mikrofonu a s emotivním nábojem přednesla řeč, která ji změnila celý život. Poté, co domluvila, zavládlo ohromené ticho. Pak došlo k pozdvižení. Mudžahedínové, z nichž někteří měli zbraně doslova u nohou, běželi proti ní a vzteky řvali. Pod svou ochranu ji musely vzít přítomné bezpečnostní jednotky OSN. V národě, kde se jen hrstka lidí odváží nahlas vyslovit slova “vojenský diktátor”, Joya neohroženě vystoupila proti návrhu jmenovat vysoké náboženské představitele a fundamentalistické lídry do poradenských orgánů skupin pro přípravu Ústavy. Namítala, že někteří z náboženských vůdců jsou válečnými zločinci, kteří by měli být za své skutky souzeni – a ne národní hrdinové, kteří by měli ovlivňovat novou vládu. Navzdory nařízení předsedy Národního shromáždění rady se Joya odmítla omluvit.”

V září 2005 byla Joya zvolena do 249-členného Národního shromáždění, neboli Wolesi Jirga coby zástupce provincie Farah poté, co v této provincii získala druhý největší počet hlasů. I zde pokračovala ve své kritice začleňování bývalých mudžahedínů do současné afghánské vlády. V roce 2006 The Washington Post o Joyi napsal: “Je přesvědčena, že by vojenským diktátorům nemělo být dovoleno skrývat se za “maskou demokracie s cílem udržet si své pozice” a pokračovat ve svých zvrácených aktivitách na úkor chudých, “bosých” Afghánců, kteří jsou rozčarovaní a nadále bez zastání. Tito vojenští vůdci jsou zkorumpovaní “váleční zločinci”, kteří by měli být postaveni před soud, nenapravitelní “obchodníci s drogami”, kteří srazili naši zem na kolena, řekla.”

V květnu 2006 byla Malalai Joya fyzicky a verbálně napadena svými kolegy z parlamentu poté, co několik poslanců označila za “vojenské diktátory” a jejich účast v nové afghánské vládě za nepřípustnou. “Řekla jsem, že v Afghánistánu existují dva typy mudžahedínů,” řekla Joya v rozhovoru pro Associated Press. “Jedni bojovali za nezávislost, což respektuji, druzí však zničili tuto zem a zabili 60 tisíc lidí.” V následné reakci jí rozzuření zákonodárci vyhrožovali smrtí, znásilněním (!) a házeli po ní plastové lahve, takže ji museli chránit sympatizující kolegové.

10. září 2006 se Malalai Joya zúčastnila Federálního kongresu Nové demokratické strany Kanady (NDP) v Quebec City, kde vystoupila na podporu její kritiky válečného tažení NATO v severním Afghánistánu. Prohlásila, že “…žádný národ nemůže věnovat svobodu jinému národu.” 13. září oslovila shromáždění na Univerzitě McGill v Montrealu a Univerzitě v Ottawě, kde vyjádřila své zklamání z amerického angažmá v Afghánistánu. Po jejím vystoupení Prof. Denis Rancourt z Ottawské univerzity ve své článku napsal: “Její řeč byla ostrá jako břitva protínající hustou síť americko-kanadské válečné propagandy. Všichni poslanci by se měli od Malalai Joyi učit.” V listopadu 2008 Malalai navštívila Norské sociální fórum, kde promluvila k jeho 1900 účastníkům. Zúčastnila se také debaty s norským ministrem zahraničních věcí a žádala Norsko, aby stáhlo své jednotky z Afghánistánu.

V únoru 2007 v rozhovoru pro BBC News se Joya vyjádřila ke svému politickému angažmá uprostřed neutuchajících pohrůžek smrti: “Oni mne zabijí, nezabijí však můj hlas, protože ten bude hlasem všech afghánských žen. Květinu můžete uříznout, nezastavíte však příchod jara.” V květnu 2007 byla Joyi pozastaveno členství v parlamentu na základě nařčení, že v jednom televizním vystoupení slovně napadla své kolegy poslance. Toto obvinění vycházelo z Článku 70 afghánského parlamentu, který zakazuje členům Wolesi Jirgy veřejně kritizovat členy jiné. Toto vyloučení, které je v současnosti řešeno v rámci odvolání, vyvolalo mezinárodní protesty a výzvy k jejímu opětovnému přijetí do parlamentu podepsali světoznámí spisovatelé, intelektuálové jako Naomi Klein a Noam Chomsky, politici včetně poslanců z Kanady, Německa, Spojeného království, Itálie a Španělska. Joya byla přirovnávána k symbolu barmského demokratického hnutí, Aung San Suu Kyi.

Lidé ve Farahu, Nangarharu, Baghlanu, Kábulu a některých dalších afghánských provinciích protestují proti vyloučení Joyi z Parlamentu; další protesty proběhly také v různých zemích světa, na její podporu jsou sepisovány protestní dopisy a petice. Dne 7. října 2008 ve svém společném prohlášení podpořilo Joyu šest nositelek Nobelovy ceny, Shirin Ebadi, Jody Williams, Wangari Maathai, Rigoberta Menchu, Betty Williams a Mairead Maguire.