Archive for May 22nd, 2009

Báseň Opravdu se snažím od Buráce

Friday, May 22nd, 2009
Burac

Burac

S dovolením zde přikládám báseň mého kamaráda Buráce. Neuvěřitelný člověk, od kterého jsem se mnohému přiučil. Názory a postoje, které já měl zformulované na základě myšlenek jiných, on říkal, jako by se tak narodil. Když jsem jednou poznamenal, že některé z jeho textů mi připomínají estetiku hlubinné ekologie, jeho reakce byla: “Hmm, a ta hlubinná ekologie je přesně co?”. Jsou to necelé dva roky, co odešel z tohoto světa. Chybíš nám tady, Buráci.
.
.
Opravdu se snažím

Řekl jsem terapeutce, že se snažím,
ale při všem tom úsilí stěží věřím
ve svět, který kolem míjí.

“Musíte umět vypnout,
pane Schoulený,”
říká ta bosorka v bílém,
jezděte na kole, dopřejte si slunce,
hodně se hýbejte a už se neřešte,
alespoň ne pořád.”
Kouzlo, o kterém mluvila,
se jmenovalo endorfiny,
lidé z kmene dostatku a dobrovolné dřiny,
na něj v těch dobách dost spoléhali.

A mám také účinné odvary,
z břečťanu, měsíčního svitu,
dubové kůry, křídel netopýrů,
aby mě nezdrtily lhostejné síly
nesvěta, abych nám nevypadl z mýtu,
abych si pamatoval cesty, aby věci
a významy trvaly na místech svých,
abych si nestýskal po jiných údělech,
abych se blbě neptal.

Opravdu se snažím,
hýbu se, plavu, jezdím na kole,
tvářím se, že věřím, řeším (ne pořád),
s pobaveným cynismem se učím
zhošťovat žádoucích rolí:

Jednou mladý muž
pod tlakem nepříznivých okolností,
jindy talent, chlapec nadějný,
hrdě vzdorující zákeřné nemoci,
trpělivý válečník,
jenž v pokorných krůčcích umenšuje
všechnu bídu světa, líná sketa,
kšeftař svým časem, nájemce vědomí
pro cíle mocenských her vznešených,
vtipálek s nadhledem komentující
svůj průchod “krizí třicítky”,
extatik bez póz ztracený
v klenbách syntaxe, korunách stromů,
v hloubce oblohy,
férovej chlap, co ví,
jak urvat prachy, aniž by jim podléhal,
provinční básník trhaně dávící
zbytečná tajemství hlavy
a tak dál, a tak dál…

Ale pravé já,
jediné pravé já

je to schoulené, co skučí…