Archive for August, 2009

Song: In All Dialects of the World s Adinem

Saturday, August 8th, 2009
Adin

Adin

Hola, další song k tanci a poslechu! Tentokrát vznikl takřka v lennonovsko-mccartneyovské spolupráci s kamarádem Adinem, legendární to postavou české metalové, trashpopové, junglové a několika dalších scén, zakládajícím členem kapel Blow a Alef Zero.

Adin je také jedním z mála těch, kteří se osobně znají s šedou eminencí bulharského bigbítu Teocharem Bakardžievem. Ten si malého Adina všiml již na jedné svatbě, kde hráli muzikanti, kterým tehdy dělal manažera. Malý klučina zaujal Teochara natolik, že zapomněl muzikantům sehnat šatnu a předat honorář (za který si později koupil letenku do Rumunska). Malý Adin jej ohromil skvělými pohybovými kreacemi na lehké doby v rytmu a skvělou intonací pentatonické stupnice proloženou hábovskými čtvrttóny. (Dále si Teochar více nepamatuje, neboť se musel jako správný Bulhar učastnit svatebních oslav.)

Právě toto setkání s bulharskými lidovými hudebníky Adina nesmazatelně zasáhlo a mělo zásadní vliv na jeho další hudební vývoj. Zaujal jej tehdy především buben, na který se z jedné strany hraje dlaní či palicí a z druhé “takovým klacíkem”. Líbil se mu etnický rytmus, který připomínal něco jako polku střihnutou zrychleným jazzem s přílišným akcentem na lehké doby a poddoby (tehdy nevěděl, že se to dá označit slovem jungle, později drum’n'bass). To ho ovlivnilo natolik, že si v dospělosti spletl na koncertě skupinu Transglobal Underground se staříky z bulharské svatby. Nicméně základy jeho hudebního vnímání byly položeny. Než doputoval do skupiny Alef Zero, prošel řadou hudebních zkušeností, cvičil na klavír, mlátil do kytary, do bicích, do útočníků (hrál hokej jako levý obránce) a díky těmto rozličným aktivitám naštěstí neskončil jako řada jeho vrstevníků, dnes bankéřů, politiků či rozhlasových moderátorů. Dnes překypuje znalostí všech žánrů hudby, filozofie, náboženství i katolického křesťanství a moderní tělesné výchovy. Rád se o poznatky dělí s ostatními ze skupiny, je skromný, někdy i tichý a melancholický, obecně nekonfliktní typ se sklonem k vegetariánství.

Hudebně je In All Dialects of the World setkáním punku, trashpopu, junglu, breakbeatu a Beatles. Textově klasická protiválečná hipísáčtina – budete-li mít zájem si jej přečíst, klikněte na Download Music / Lyrics.

Adin & Vaant (2009) In All Dialects of the World

Get the Flash Player to see this content.

Odkaz pro stažení / Download Link

6. srpen – Celosvětový den hnutí za jaderné odzbrojení

Wednesday, August 5th, 2009
Hiroshima

Hiroshima

Zítra tomu bude 54 let od chvíle, kdy USA použily jako jediný stát na světě atomovou bombu v praxi – tedy s cílem zabít maximum lidí najednou. Beze zbytku se jim to tehdy povedlo.

Americká administrativa se vždy vyžívala v eufemistických pojmenování všech součástí svého válečného idiotství (maxima cynismu dosáhli s názvem Trvalá svoboda pro útok na Afghánistán, původní název byl Nekonečná spravedlnost – jestli toto není Orwellův newspeak v praxi, pak už nic jiného). Na samém konci druhé světové války, po šesti měsících intenzivního bombardování 67 jiných japonských měst a výsledném více jak čtvrt milionu mrtvých, svrhla americká armáda dne 6. srpna 1945 atomovou bombu s názvem Malý chlapec na japonskou Hirošimu a zabila 140 tisíc lidí. To nicméně bylo v té době již evidentně vítězným USA málo, a proto tři dny poté ještě hodili další atomovku, tentokrát pod názvem Tlouštík, na město Nagasaki, kde zavraždili dalších 80 tisíc civilistů. Čistý státní terorismus. Výsledek? USA jsou dnes celosvětovým četníkem a rozhodují, kdo může a nemůže vlastnit jaderné zbraně.

Jsou věci, které mi připadají tak absurdní, že je asi nikdy nepochopím. Administrativa Iránu se snaží získat jaderné zbraně a všechny vlády demokratického světa rozhořčeně volají: to si nesmí dovolovat, to je nepřípustné! Já volám: přesně tak! Je to hnus! Ale naprosto stejný jako všechny testy a jaderné bomby USA, Ruska, Velké Británie, Francie, Číny, Indie, Severní Koreje, Pákistánu a Izraele, který sice vlastnictví jaderného arzenálu nepřiznává, ale vědí o něm všichni. Vzpomínáte na Mururoa? V 90. letech si většina výsadního atomového klub dokončila své vlastní zkoušky a od té doby si hraje na ty mírumilovné. Kéž by už šli konečně do hajzlu všichni atomoví sráči.

In Memoriam: všem žijícím i zesnulým obětem atomových bomb a jejich testování bez rozdílu