Archive for December, 2010

Vzkaz vlády občanům: polibte nám prdel

Saturday, December 18th, 2010
Proti korupci!

Proti korupci!

Poslední kriminální aféra na Ministerstvu životního prostředí v neuvěřitelné nahotě ukázala, jak to vláda doopravdy myslí se svým halasně proklamovaným bojem proti korupci. To, co strany v ní sedící hodily voličům jako tlustou housenku na háčku během volebního jakoby-klání, se teď jeví jen jako další epizoda v nekonečné sérii politických keců. Překvapující je však neskrývaný cynismus, s jakým vláda na celou záležitost reagovala – úředník, který ve věci postupoval ve shodě s příručkou Ministerstva vnitra pro boj proti korupci a inkriminované schůzky s ministrem Drobilem a jeho poradcem Knetigem si nahrával, dostal vyhazov, zatímco gaunera Drobila premiér Nečas označil za “slušného a poctivého člověka”, který má jeho důvěru – takový výsměch do ksichtu jsem, přiznám se, nečekal, a to i přesto, že Drobil ohlásil rezignaci kvůli “manažerskému selhání” (sic!). Navíc se ukazuje, že jak Nečas, tak i “ministr vnitra” John dostali informace o podezřelých machinacích s veřejnými zakázkami už před více než dvěma měsíci a nic. Opozice samozřejmě nyní řve a chce hlasování o důvěře vládě – v rámci nudného rituálu, kde se dvě party sviní střídají u koryt, jednou vy – jednou my, dle starého principu hry na hodného a zlého fízla. Veškeré informace související s touto kauzou a reakce premiéra a vládních stran lze shrnout do jednoho poměrně srozumitelného vzkazu občanům: polibte nám prdel a nestrkejte nos do našich kšeftů.

In Memoriam: John Lennon 1940-1980

Wednesday, December 8th, 2010
John Lennon

John Lennon

Dnes je tomu přesně 30 let, co psychopat jménem Mark Chapman ukončil život Johna Lennona, jednoho z mých největších hrdinů, jaké od svého dětství nosím v duši, a to i přesto, že vím, že on sám by se tomuto označení bránil zuby nehty. Když myslím na ten moment, kdy se Lennon po letech soukromého života vrátil v roce 1980 s novou deskou a chutí zapojit se opět i do života veřejného, brečím. Brečím nad tím, koho svět ztratil, a ano, vím, jak nechutně pateticky to zní. Brečím, když si uvědomím, o co silnější by bylo hnutí proti válečným a náboženským sračkám na celém světě, kdyby tu byl s námi tenhle týpek, kterého FBI vedla ve svých složkách coby nebezpečnou osobu a jehož desky náboženští fanatici pálili a bolševici zakazovali. Pro světový mír udělal víc než všichni zkurvení politici dohromady. Přikládám jednu z jeho písní, kterou rozhodil jak komunisty, tak kapitalisty. Johne, chybíš tu.

Today, it has been 30 years since a psychopath named Mark Chapman ended the life of John Lennon, one of my biggest heroes I have been carrying in my soul since my childhood, even though I know that he himself would refuse such a label tooth and nail. When I think of that moment when after years of private life Lennon returned in 1980 with a new album while willing to take part again in the public life too, I cry. I cry over who the world lost, and yes, I know how disgustingly pathetic that sounds. I cry when I realize how much stronger the peace movement against wars and religious shits would be around the world if this guy were here with us, the guy regarded by the FBI as a dangerous person and whose records were burned by religious fanatics and banned by bolsheviks. He did for the world peace more than all the fucking politicians together. I present one of his songs which disconcerted both communists and capitalists. We miss you here, John.

John Lennon (1970) Working Class Hero

Get the Flash Player to see this content.