Vrtěti pučem: Erdogan a konec sekulárního Turecka

Když v roce 2014 Erdogan vyměnil premiérské křeslo za post prezidentský, rozjel sérii represivních praktik, které si v ničem nezadají s postupy nastupujících fašistických a komunistických režimů. Kohokoliv, kdo jej jakkoliv kritizuje, či nedej bože zesměšní (a to ani nemusí být v Turecku, srandu z něj si nelze dělat ani třeba v Německu), obviní z terorismu, případně ze snahy o svržení vlády. Prostřednictvím zastrašování a soudních žalob likviduje občanskou společnost, nezávislé deníky, nevládní organizace. Když letos v únoru Ústavní soud rozhodl, že zatčením dvou novinářů z předního opozičního deníku došlo k porušení jejich občanských práv, pohrozil Erdogan Ústavnímu soudu zrušením.

Erdogan

Erdogan

Abychom pochopili Erdoganovu nevraživost vůči nezávislým soudům, je třeba vědět, že turecké soudnictví se až doposud tradičně drželo přísně sekulárních principů, které jsou zakotveny v turecké ústavě. Proto také Ústavní soud zrušil již dvě strany, jejichž byl Erdogan členem, a sice Stranu blahobytu v roce 1998 a Stranu ctnosti v roce 2001, předchůdkyně dnešní vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). V roce 2008 Ústavní soud Turecka projednával žádost generální prokuratury, podle které je AKP centrem aktivit namířených proti laickému charakteru republiky, usiluje o nastolení islámského státu, udržuje kontakty s islamistickými stranami zakázanými v devadesátých letech a snaží se infiltrovat do státních struktur. Kromě zrušení strany generální prokurátor také požadoval, aby 71 politikům strany AKP, včetně tehdejšího premiéra Erdogana, byla na pět let zakázána politická činnost. K rozpuštění strany tehdy nedošlo, mocenský boj mezi AKP a sekularisty v armádě, soudnictví a akademické sféře pokračoval. Skončí však patrně již tento týden.

Po pátečním pokusu o puč, který mohl být stejně tak reálný, jako pouze dobře zinscenovaný, Erdogan rozjel čistku, jaká nemá od pádu komunismu v Evropě obdoby. Během třech dnů (!) bylo propuštěno 8777 zaměstnanců ministerstva vnitra, 30 z 81 guvernérů provincií země, 52 pracovníků státní správy a 16 právních poradců. Podle dalších tureckých sdělovacích prostředků jsou odvoláváni z pozic také členové pobřežní stráže. Zatčeno bylo prozatím 7543 lidí, včetně 6038 vojáků nejrůznějších hodností, 100 policistů, 755 soudců a prokurátorů a 650 civilistů. Podle agentury AFP zatýkání pokračuje, byly vydány zatykače až na 3000 soudců a prokurátorů. Jestli takhle nevypadá začátek diktatury, pak netuším, co by ještě měl udělat. Reálný puč probíhá právě teď, v režii Erdogana.

Aktualizace 20.7. 2016: Čistky se dotkly už více než 50 000 vojáků, policistů, soudců, státních zástupců, učitelů a státních úředníků, kteří byli buď zatčeni, vyhozeni z práce či odvoláni ze svých funkcí. Turecká vysokoškolská rada nařídila 1 577 děkanům státních i soukromých univerzit v zemi, aby podali rezignaci, odvoláni byli čtyři univerzitní rektoři.

Leave a Reply

 

*