Americký prezident vs. afghánská politička na vlnách Radiožurnálu

Unknown Soldier

Unknown Soldier

Je to jen pár dnů, co jsem si ověřil, že i v oficiálních, v tomto případě veřejnoprávních, mediích se čas od času může objevit zpráva, kterou by tam člověk navyklý na většinový mediální obraz světa nečekal, jakkoliv absurdně uvedená může být. Ona zpráva byla doplněna rozhovorem s Malalai Joya, afghánskou političkou a aktivistkou za lidská, především ženská práva. V samostatném článečku bych ji rád příště alespoň trochu představil, protože ji považuji za jednu z nejstatečnějších lidí, které jsem kdy – byť  zprostředkovaně – poznal, má můj hluboký respekt.

Úvod, který si pro onu zprávu na Radiožurnálu připravila moderátorka Lucie Výborná, svědčí jak o určitém obecném zmatení kolem Baracka Obamy, tak o logickém úsudku jeho autorky. Cituji: “Barack Obama má za sebou první velkou zahraniční cestu, své spojence na ní mimo jiné žádal o podporu v Afghánistánu, konkrétně o posílení stávající vojenské přítomnosti. V Evropě i ve světě vesměs vítají slova nového amerického prezidenta o odzbrojování nebo upřednostnění rozhovorů a diplomacie. V Afghánistánu se ale ozývají i odmítavé reakce.” Fakt? No a není to třeba tím, že to nejsou odmítavé reakce vůči odzbrojování nebo upřednostnění rozhovorů a diplomacie, ale právě vůči onomu posílení stávající vojenské přítomnosti v Afghánistánu, tedy vůči úplnému opaku onoho nově deklarovaného postupu odzbrojování? Co to je za myšlenkový konglomerát? Afghánistán bojuje několik desetiletí proti invazi, nejprve sovětské, dnes NATO-americké, a tamní lidé z toho mají být nadšení a neodmítat slova amerického prezidenta o posílení stávající vojenské přítomnosti? Třeba už nikdo není zvědavý na písemné omluvy vojenských představitelů poté, co dojde k dalšímu masakru civilistů.

Zde přináším doslovný přepis onoho krátkého příspěvku Davida Koubka, který navázal na zmíněný úvod:

“Proti nové strategii nového amerického prezidenta je i mladá afghánská politička a bojovnice za lidská a především ženská práva, Malalai Joya: “Bohužel jeho první vzkaz pro afghánský lid je eskalace války a násilí. Chce k nám totiž poslat další vojáky. Naše dějiny ale jasně ukazují, že na okupaci nikdy nepřistoupíme.” Nový americký prezident by teď chtěl v Afghánistánu použít podobnou taktiku, která se osvědčila v Iráku – zapojit do vlády umírněnou část radikálů, tedy umírněné Taliby. Z Afghánistánu i odjinud ale zaznívají hlasy, že to není dobře. Proti je i Malalai Joya: “Pokud se do vlády a k moci dostanou tito teroristé, jako vůdce Talibanu Mula Umar nebo Hekmatyar Gulbuddin, kruh válečných a drogových bossů bude uzavřen a opět budou trpět nevinní Afghánci a především ženy.” Afghánskou političku nepřesvědčí ani rozvojová pomoc a obnova Afghánistánu, na které se podílejí i vojáci USA a dalších spojenců z NATO: “I když jsou tu desetitisíce vojáků mezinárodní koalice, problém je dnes hlavně bezpečnost a také chudoba. Naše vláda dostala ze zahraničí 18 miliard dolarů – ty peníze šly ale většinou do kapes válečných zločinců a šéfů drogové mafie, co sedí ve vládě. Když cizí vojáci odejdou, bude o protivníka méně a Afghánci se budou moci zaměřit na boj s vnitřním nepřítelem.” Tím jsou podle ní radikální skupiny a také řada politiků – Malalai není jediná, kdo tvrdí, že v parlamentu sedí zločinci s rukama od krve – ti, kdo mohou za občanskou válku, která vlastně ani neskončila. David Koubek, Radiožurnál.”

Tolik tedy přepis příspěvku, který zazněl na Radiožurnálu 8. dubna 2009. Málokdy se objeví zprávy, které se staví proti pobytu cizích armád kdekoliv na světě. Jak dlouho budou trvat tato na mesiášské autosugesci postavená válečná tažení, kterým se dnes eufemisticky říká “mise” a “operace“, protože okupace a válka zní blbě? Svrhnout jednoho diktátora, dosadit vlastního, ten se mezitím znelíbí, tak ho zase svrhneme – předtím je ale nutné ho vyzbrojit našimi zbraněmi, ať jdou pěkně na odbyt. A pak se podílet na obnově námi zničené země. To vše ve jménu toho našeho Boha. Amen.

Leave a Reply

 

*